Neni nad to si sednout sama, v JH, nebo jiný hospodě, s někym nebo sama a nechat myšlenky plynout, nikam se zbytečně nehnat a myslet, nebo raději nemyslet na to na co vás sama hudba přivede..jen tak nechat přemítat myšlenky, ať si dělají co chtějí, ego nekde daleko za námi..jen spontánnost..miluju to..člověk si uvědomí spoustu věcí, a tak nějak "vystřízliví"..(okolo 2.ráno v JH)
Občas mě přepadaj fakt šílený myšlenky, třeba že spadnu z mostu nebo mě při přecházení silnice smete auto..ne, že bych se chtěla zabít, ale řikam si, esi by se o mě pak někdo začal vážně zajímat, a esi bych pro jistotu neměla napsat nákou závěť. Už celkem od malička se mi zdá, že umřu do 30, prostě mladá..možná je to tim, že si nedokážu snad tak dobře představit svojí budoucnost.., ale tohodle se fakt bojim..samozřejmě že tyhle pocity mam jenom občas a to je asi jediný čeho se bojim, když si to připustim, tak umřít mladá a nečekaně nebo zklamat sama sebe a zůstat sama, mě občas fakt "děsí" (intimní zpověď - v půl 4.ráno - cesta pěšky z JH domu(4,5 km))
Jdu si domu pěšky, a už sem skoro na naší ulici a troubí na mě auto, tak jdu k němu a že prej mě hodí domu, takej děda, tak vlezu. A po chvíli začal řeči typu vyhoníš mi apod., tak řikam že jdu domu a dyž zastavil a začal trochu násilím, tak sem se mu vysmekla a vystoupila. Dybych stihla spztku tak volam "911". Naštěstí sem došla domu, dala sem si "snídani"..Asi si řikáte proč sem k němu vubec lezla žejo..za prvý sem zvyklá jezdit stopem (2 roky praxe - až mi to občas chybí..), za druhý sem byla přiopilá a naštvaná a už sem chtěla bejt doma, za třetí sem 5 let dělala Aikido..za čtvrtý se jen tak něčeho nebojim..
Jinak včerejší kalba, zezačátku dobrá..ale pak sem kvuli určitejm okolnostem nějak ztratila náladu a začla sem bejt vážně naštvaná a v prdeli..a tak nějak se mě to drží pořád..
Žádné komentáře:
Okomentovat